Jablíčko

Jablíčko červené s jadýrkem schovaným,
roste však v zahradě sousedům lakomým.

Co teď, co dál? již slina mi ukápla,
jak dostat jablíčko, aby past jeho nesklapla.

V tom vzpomněl jsem náhle, že v rohu sadu,
tam plot zcela chybí, já se tam vkradu.

Tichounce po špičkách plížím se k jabloni,
trochu si připadám jak filmoví špióni.

Tu mobil zvoní já upoutal na sebe,
soused už běží, to smrdí pohřebem.

Jabko jsem utrh, nepůjdu bez něho,
teď ještě zachránit krk sebe samého.

Běžím jak o život, broky mne míjí,
vyběh jsem ze sadu, "Páni, ja žiji!"

Schovám se ve skrýši, zde jsem snad v bezpečí,
koukám, že už to vzdal pán s ksichtem prasečím.

Konečně mohu si na jabku smlsnout,
tu poznal jsem najednou skutečnost drsnou.

Z jablíčka na mě kouk červ jako kráva,
kus meho ovoce právě si dává.

Však po té vší námaze je mi to lhostejné,
snad budeš výživný můj malý proteine.