V parku

Jednou takhle k večeru,
parkem sám si chvátám,
tu zjev blízký gangsteru,
hned se po mě sápá.

"Co chceš špatný člověče?!"
vystrašeně ptám se,
bude žít kdo uteče,
moje heslo šťastné.

Vzal jsem nohy na ramena,
na celý park výskal,
na chlapíka beze jména,
mírný náskok získal.

Po viróze ovšem není
vytrvalost moje dobrá,
za zády už slyším klení
neznámeho z parku obra.

"Slitujte se, Bože pomoz,
vždyť jsem mladý, krásný,
nespraví to drobný obnos?"
zkouším nápad spásný.

Říká teď pán co mě strašil:
"Rád bych vám jen vrátil
pěněženku tuhle vaši,
co jste támhle ztratil."