Poprvé

Nedaleko od stodoly
dívenka si nohy holí.
Spěchá, ví že za chviličku
přijde chalán v bílém tričku.

Tomu se však u sena
strachy klepou kolena.
Odhodlá se a jde blíže,
cestou vlasy si ulíže.

U dveří si hrají děti,
zaklepání, druhé, třetí.
Děvče však mu neotvírá.
Ve vrátkách je malá díra..

Koukne dovnitř, do předsíňky,
kde stojí dvě malé skříňky.
A pak čeká, pořád, stále.
Najednou se ozve "Dále".

Vstoupí tedy dovnitř statku,
s dotazem, prý kde má matku.
"Mamička šla po práci,
do hospody, k legraci."

Občas také po robotě
chodí k babče krmit kotě.

"To je času víc než dost.
Na, hoď psovi lidskou kost
a pojď za mnou do sklepení,
intimnější místo není."

Mladý chlapec při své touze
jde a přikyvuje pouze.
Slepě jde a nevšímá si
proměny dívčiny krásy.

To už není anděl přeci,
chudák jest v ďáblově kleci!

Dívka tasí ostré meče,
nepříčetně kluka seče
a ten mrtvý na podlaze
zaplatil za známost draze.

Z toho plyne poučení,
že nad pivo holka není.