Koupelka

Jednou večer místo telky
s ručníkem si vlezu do koupelky.
Ohnu se, ručník položím, pak vstanu
a napustím si teplou vanu.

Už se blížím, vlezu do ní
čerstvá pěna krásně voní.
Ležím si tam ve snění,
ale náhle zděšení!

Cosi pěnu rozčeří,
co jsem to měl k večeři?
Kruci. Není to to, co si myslím.
Co to je, však brzo zjistím!

Už to slyším, odtikávají mi vteřinky.
Ach néé! To jsou mé nové hodinky.
Na sundání není čas.
Pěna se čeří zas a zas.

Hrůzou z vany vyskočím,
ve vzduchu se otočím.
Nasadím tempo sprintera,
z koupelky vyletím jak střela.

Mířím si to do kuchyně,
rovnou do mé nejoblíbenější skříně.
Moje skříň-lednička,
je plná vychlazeného pivíčka.

Pivo vyberu si a ještě sklenici jednu.
Do obýváku jdu, kde zapnu si bednu.
Tak jsem z naší koupelky,
skončil zase u telky!