Pohádková

1.Bylo-nebylo,kdo to ví,
budu vám vyprávět příběh takový.
V kolébce ležel chlapeček maličký,
nad jeho hlavou sklaní se sudičky.

Ref:Kdo to však ví,kdo to zná,
jakou váhu věštba má.
Kdo to ví, kdo to zná,
no přece koule skleněná.

2.Tetičky,sudičky neměly pevný řád,
a tak se hádaly,která z nich bude přát.
Která je hodná,která zlá,
co teda do vínku chlapci dá.

Ref:Kdo to......


3.Tak tetka nejstarší k chlapci se sklonila,
chraplavým hlasem na něho mluvila.
Prý jednou mladík vyroste do krásy,
a jeho osudem stane se počasí.

Ref:Kdo to.....


4.Jakmile tetka,věštbu ukončila,
ta druhá, s pihou,rychle ji odstrčila.
S úsměvem na tváři,chtěla mu přát,
cestičku k oltáři,s tím, kdo má ho rád.

Ref:Kdo to.....


5.Třetí si potáhla,své dlouhé cigáro,
přeji ti mládenče,moc pěkný fáro.
At něco špatného můžu ti přát,
pak ti ho ukradnou tak akorát.


Ref:Kdo to.....



6.Stařeny zákeřné měli svou vizi,
já nemám skleněnou kouli,
ale mám televizi.
Tak nemám auto,ženu ani peníze,
věštba zní prostě finanční krize......