Pohádkový koktejl

Pohádkový koktejl

Co nám to Honzo zas podsouváš za kecy.
Zvedni svou prdel a nelež už na peci!
Tak už se lenochu vydej na cestu.
Najdi si ve světě bohatou nevěstu.
U vstupních dveří Smolíček stojí,
ošklivých Jezinek strašně se bojí.
Neboj se Smolíčku - co když tě najdou?
Vezmeš si pušku a na prahu zajdou!
Jenda se vydal do světa po louce,
na zádech baťoh svůj veliký nesouce.
Zahlédl staříka jak ze země se zvedal.
Honza je lakomej chleba mu nedal.
„Co s tebou holomku?“-láteří důchodce.
„To žes chtěl dělat nám na zámku průvodce?“
Honza se ušklíbnul a na dědka nehleděl,
že však je kouzelnej to asi nevěděl.
Dědek ho zaklel že až ženu si najde,
bude žít krátce po svatbě zajde.
Kráčí si Jeníček v hlubokým lese,
zahlídl Karkulku jak něco nese.
„Nazdárek Karkulko,proč máš tu tašku?
Bába má narozky, nesu jí flašku!
Vyser se na babku dej na mé rady.
Hned najdu vývrtku,načnem ji tady.
Co to je za chlast? Dyť pít se to nedá!
Je to teplý jak chcanky - kufr se mi zvedá!
Tady máš zátku a babce odnes zbytek,
já se zatím vyzvracím támhle do těch kytek.
Tak se děvče měj,já do světa se deru.
Stejně nejseš hezká tak na tebe seru!“
Vydal se dál uzounkou cestičkou,
o větev zahákl svou novou vestičkou.
Náhle zahlédl hrad a kolem trnové keře.
Rozhlíd se pořádně jestli nevidí dveře.
Támhle jsou ony - cestu si klestí.
Prolítla větev, teď však měl štěstí.
Veliké štěstí že nedostal po tlamě,
Věřte mi povím vám bolí to náramně.
„Teď však mi řekněte kde princezna leží?“
Doufá a přeje si, že ne v té věži.
Za chvíli doběhl tam kde je ta komnata,
v duchu si říkajíc jestli je bohatá.
Jestli to království nemá moc dluhů
A kolik slouží tu na hradě sluhů.

Uviděl princeznu - je krásná velice.
Honza je blbej jak gumová palice.
Princeznu vzbudit lze polibkem jen.
On však to neví, to je zlej sen!
Náhle však Jeník princeznu políbí,
On však má jinej vkus, moc se mu nelíbí.
Šípková Růženka otevře oči.
„Vy jste můj sluha nebo můj kočí?
Já jsem váš zachránce má drahá paní.“
Aniž to dořekl vrhnul se na ní.
„Slez ze mě ošklivo, víš že seš hnusnej?
Oči ti šilhaj a k tomu tlustej!
To že mě nechceš, to mě však nevadí,
Nám dvoum to totiž společně neladí."
Rozhod se poté,že princeznu uspí.
Ať prý ji probudí kdo není tlustý.
Uchopil do ruky ze země růži,
švihnul s ní princeznu přes její kůži.
Poté se zase do světa vydal,
blíží se večer do kroku přidal.
Zahlídl ve tmě jak něco svítí,
došel až k domku kde kolem je kvítí.
Na střeše zahlídl,Honza 2 děti,
který mu házej na hlavu smetí.
"Kašlete na to vy parchanti malí!"
Když zahlíd co jedí,oči své valí.
"Tohle už nejezte - ten perník je starej!
Dej na mí rady chlapečku malej.
Jméno mé Jeníček a vedle mě Mařenka.
Pod náma v chýši je nějaká stařenka.
Ta baba uvnitř si vás chce upíct -
rychle se seberte a koukejte utýct!
Vlastně co mě je po vás - dál perník si jezte,
já zas budu pokračovat ve svý vlastní cestě.
Pomalým krokem došel až k pobřeží,
oceán před ním ho v plavání prověří.
Doplaval daleko - teď lapá po dechu.
Veliké vlny mu dělají neplechu.
Tu začal se topit a ztratil ve vše víru,
když tu náhle zahlíd malou mořskou vílu.
"Zachraň mě krásko, vždyť už klesám ke dnu.
Pár minut na to tu určitě zhebnu.
Co za to Honzo? Budeš mým mužem?
To se radši zapíchnu - tím rezatým nožem!"
Neni žádná svině proto k pobřeží ho dotáhla,
malinkým nosíkem vzlykavě potáhla.
"Nejsem ti hezká, že nechceš mě za ženu?
To si radši vezmeš ňákou blbou Mařenu?
Jsi fakt moc hezká, ale já nemůžu žít ve vodě.
Tak už se uklidni - to bude v pohodě!"
Po chvíli chůze zahlídnul zámek.
Při cestě k němu i zapadlej krámek.
Přišel až k němu a co zevnitř slyší?
Bohužel nic jen malinký myši.
Teď však si přečet co se tu stalo.
I když je Honza muž, tak ho to vzalo.
Drží tu smutek - drak princezny žere.
Lidi zde v zámku to velice se*e.
Nyní je na řadě krásná Krasomila,
která se proto již týden neumyla.
Taktika taková, že zacpe si nozdry
a sežere radši tam hnízdící drozdy.
Poslové princeznu k drakovi vlečou --
slzy jak hráchy ji po tváři tečou.
Ten drak na smrad asi nebere ohled.
Zjistili teprv když byl již na dohled.
Honza se rozhodl zachránit princeznu krásnou,
doběhl k drakovi s troubou hlásnou.
"Hej,velkej draku - hodlám tě varovat,
že tuhle kočku ti nehodlám darovat!
Čichni si k ní jak odporně smrdí,
lidé tu okolo to každýmu tvrdí.
Fůj - ty máš pravdu - tak naň nemám chutě.
Támhle jsou drozdi, pojď Honzo zvu tě!“
Princezna z vděku si Jeníka vzala,
i když ho sice jen krátce znala.
S Honzou to seklo jak proklel ho stařeček,
to že byl kdysi takovej blbeček.

(LSI,27.04.2004)