Rybářova balada

Jeden rybář z ulice
koupil si dvě udice.

S háčkama i policajty
můžeš si je koupit aj ty.

Druhý den si brzy přivstal
s nářadím se k vodě chystal.

Nahodil si udice
mezi vodní sinice.

Ještě námahou zahekal,
sed si na břeh a tam čekal.

Jenom co si stačil sednout,
musel se zas z břehu zvednout.

Páč policajt na udici
začal býti třepající.

Pravil, že to nemá chybu,
za pět minut chytit rybu.

Když jí táhl z rybníku:
- ,,Vypadá to na štiku.´´

Opravdu mu to šlo ztěžka,
asi bude velká, těžká.

A vlasec dál z vody táhnul,
spatřit úlovek svůj prahnul.

Když však uzřel co tam chytil,
na zem překvapen se zřítil.

Kouká celý od blata,
že ta ryba je zlatá!

Po chvilce se ale zbrchal,
sbalil rybu a dom prchal.

Zlatá, hnědá, hnusná, hezká,
řízky budou ještě dneska.

Když byl kousek od rybníku,
ozvalo se mu z kyblíku:

Pusť mě zase do vody,
mám proto své důvody.

Nedávej mě péct své paní,
já ti splním tři tvá přání.

Jakmile to rybář slyšel,
obrátil krok a zpátky šel.

Věřil jejímu slibu
a tak pustil zpět rybu.

Sledoval jak z hladiny
mizí pryč do hlubiny.

Když zmizela zakřik na ní:
Kdo mi splní ty tři přání?

Ryba se pak celkem vzteklá
vynořila a odsekla:

Promiň snad tě to nesklátí,
každý může přece lháti.

Muž sklesle sed pod vrbu,
vynadal si do blbů.