Divnej anděl.

Jednou takhle v neděli
ležel jsem já v posteli.
A pak náhle, rychle , rázem
snesl se mi anděl na zem.

A co mé oči nevidí?
Já řek jsem, že se nestydí
přilétnout si s vrtulí.
On jen, že se přitulí.

Já řek, ale že mám strach
aby nebyl lásky krach
že by mi s tou vrtulí
moh useknout bambuli.

Co bych potom té své řek
tak já jsem se tolik lek
že jsem hbitě anděla
vím, že se to nedělá
poslal honem zase pryč.
V ruce jsem já držel tyč.

On jen nakop vrtuli
z výfuku se zahulí
roztáh křídla a byl v trapu.
Já ho vlastně celkem chápu.

Je jich málo, lidí moc
létají pak celou noc.
S vrtulí jsou rychlejší
smutné lidi konejší.

Raděj budu veselý
od pondělí k neděli
radost má ho nevolá
byl bych zase za vola.

Prý anděl Páně.
Tak s holí na ně!