Tchýně

Přijela k nám moje tchýně,
Zašeptám si: „Bože, to je svině!“
Slyší, mrcha jedna,
Její pohled mrazí jako by bylo prvního ledna.

Pak si vezme na migrénu prášky,
Jdou se ženou sadit hrášky.
Já si spokojeně sednu k pivu,
Dám si taky nějakou olivu.

Za chvíli příletí fúrie s řevem,
To raději utkat se se lvem.
Vyčítá mi chlast a nevěru,
Nemůžu za to, že jsem potkal Věru.

Tvrdí mi, že lepší žena než její dcera není,
Že kvůli mě utratila celé jmění.
Její dcera se proměnila z krásné srny ve slona,
Nevypadá jako moje sekretářka Ilona.

Tchýně říká, ať myslím na svou rodinu,
Už mě bolí hlava a je tu teprve hodinu.
Vstávám, jdu do hospody,
Tam najdu alespoň trošku pohody.

Ale tchýně běží za mnou a více ječí,
Co mé nebohé děti, doma prý brečí.
Za to bábo, přece můžeš ty,
Ale raději neotvírám své rty.

Jiskry v jejich očích mě zabíjí z dálky,
Náhle se ji roztrhly ty její nemožné korálky.
„Ty ožralo jeden, kvůli tobě se všechno ničí...“
Vraždí mě pohledem a u toho křičí.

Já si do pusy jen cigárko dám,
Sám sebe se jen tak ptám.
„Na co je tchýně, když řve jako drak?
Proč na tchýně neexistuje nějaký prak?“