Výpisky z palubního deníku

Jednou takhle před Vánoci,
mezi Záhřebem a Lublaní,
za studené zimní noci,
usedl Santa do saní.

Přes hory a moře si do USA cestu razil,
do takové dálky,
i Obamovi vezl dárky,
však v půli cesty se s mým letadlem srazil.

Zmatený Santa prolétl mi kokpitem,
když jeho sob rozrazil sklo předním kopytem,
a věřte, že nedělám si z toho legraci,
vždyť jen o fous jsem unikl vlastní kremaci.

Radost měly jen letušky,
že vidí Dědu Mráze,
tak začaly pět častušky,
skoro na oběžné dráze.

To že žily v omylu,
není žádná věda,
pochybení zjistily až z mobilu,
ale co, děda jako děda…

Zatímco ty holky pěly,
hrozné věci se vzadu děly,
a když sobi od Santy,
začali vozit haranty,
přál jsem si jen rychlý konec,
či žít jako bezdomovec,
nechť třeba kradu hrušky za plotem,
jenom ať už více nejsem pilotem!

A tak hnedka po přistání,
polomrtvý však bez váhání,
píšu dopis Ježíškovi:
„vezmi revír po Santovi,
ten ať přenechá Ti dárky
a sám prodává párky.“