Opilec

Topí se ve stínu vlastního splínu,
málem se utopil v červeném vínu.
Každý den se opije,
hledá pravdu na dně sklenice.
Velké množství požije -
ráno ho přivítá slečinka opice.
Mozek, játra, ledviny,
v hospodě je hodiny.
Všechno mu jde do háje,
je to lístek do ráje?
Měknutí mozku, tvrdnutí jater,
„přines tři vodky, jedu do Tater.“
Promile sem, promile tam,
prostě se rozhodl, že řídí sám.

Po pár hodinách

Na vozovce rozmlácené stojí modré vozidlo.
Před chvíli se vybouralo o silniční svodidlo.
Převrácené na střeše, teď si tady leží,
nic naplat že svědkové rychle k němu běží.
Chlápek uvnitř sedící už je dávno po smrti,
neměl asi opilý nasedat a říditi.
Teď mu jeho měkký mozek na silnici vytekl,
půllitr s jeho štěstím – zrovna dneska přetekl.
Ledviny už nezachrání, on nechtěl dárcem být,
jeho prostě bavilo – jít do hospody a tam se zlít.
A tak pěkně skončí každý, kdo má v hlavě piliny,
tak se všichni mějte pěkně a místo piva – vařte si byliny.