Nemůžu..

Nemůžu zhmotnit se, zůstávám bodem
tělo jsem ztratil, není k nalezení
musím se smát nad Da Vinciho kódem
když nemám, co je mé, mám, co mé není

jak se smát, když nemám obličej s ústy
jak plakat - odnikud neskane slza
ať dělám, co dělám, nic nezašustí
neřekne, nepípne, necmukne.. hrůza!

za okamžik když chci, jsem, kde si smyslím
v dvacátém století, anebo ve stém
kolikrát kde jsem byl, již nevyčíslím
teď jsem zde, za chvíli nad Everestem

řekne mi někdo, kde své tělo najdu?
ať hledám, jak hledám, kdopak jej schoval?
v muzeu voskových figurin kradu
(abych se navěky snad nevymlouval)