Sudičky mi nepřály

Když sudičky u kolébky mojí stály,
a o můj osud kostky hrály,
do vínku mi daly rozum, krásu i zdraví,
však přidaly i cynika, co jen doma kraví.

A to jsem si vždycky přála prince,
co v Audině mi vozí zlaté mince,
a každý den mi vyznává lásku,
že žije jenom pro tu svoji krásku.

Za to tenhle se jen pořád směje,
až z toho někdy blbě mně je,
k tomu ty jeho debilní básničky,
já snad strčím hlavu do smyčky.

Tak Vám sudičky děkuji, koho jste mi našly,
beru klíče od sklepa a jdu si hodit mašli…