Jeníček se bál bálu...

M: Pojď, Jeníčku, pojď na bál.
J: To tak, každý by se smál.
M: Nebuď přece takový
J: A jaký tedy, makový?
M: Takový budeš mít buchty!
J: Ty jím jen od pana Kuchty.
M: Bude taky na bále.
J: To měl asi na mále.
Viděla jsi jeho ženu?!
M: Ať to taky nepřeženu!
J: Nemáš jako ona pěsti.
M: To jsou přeci jenom zvěsti.
J: Myslíš? Já bych se však bál.
M: Tak pojď za ním, pojď na bál.
J: Mařko, má tam s sebou ženu,
přece se k ní nepoženu.
Ještě mi dá svojí pěstí.
M: No, snad se jí nepoštěstí.
J: Jejím štěstím jsem si jist,
v márnici už není míst.
M: Jendo, nebuď přeci srab
a buď trošku kamarád.
J: Buchty on má sice skvělý,
zadarmo se nepodělí,
proč bych šel na jistou smrt,
když je to takovej žgrt.
M: Že se s tebou vlastně bavím,
pro šaty se večer stavím,
půjdeš a už žádný řeči,
neb chytne mě ruka v křeči.