Pohádky nekončí

Zhynul drak i oheň již dohořel,
není ruka jež dřevo by přidala.
Poslední král na trůnu ochořel,
království jeho cholera přepadla.

Víly křehké na lukách již netančí.
Myslivec Karkulku sežrat nechal,
bojí se, že vlk mu zas nabančí,
zas by od něj přeprat se nechal.

Poslední rytíř meč již netasí,
v pohodlí domova hřeje si klouby.
Soptík už ohně s vervou nehasí,
veselé našel si ve sluji houby.

Tak končí pohádky, neplačte děti,
je třeba poznat svět lži a klamu.
Zas přijde otázka kolik že je ti?
Tazatel si zaslouží rozbít tlamu.

Tak stále stárneme, země se točí.
Slunce vychází a zase zapadá,
jezdí po nebi jak splašený kočí,
a mě tak najednou myšlenka napadá.

Pojďme zachránit ten pohádek svět,
pojďme dětem příběhy do hlavy tlouci.
Vydrží poslouchat těch několik vět?