Cyklistická balada

Už třicet roků tady hniji,
bez sportovního úspěchu,
po večerech jenom liji,
dívkám už jsem k posměchu.

Však ukážu všem, že jsem borec,
nemyslím už na panáky,
s alkoholem je teď konec,
budu vzorem pro junáky!

V prohibici jsou má játra,
nepouštím je do putiky,
tam se schází jenom chátra,
já nadějí jsem cyklistiky!

Smontoval jsem starou Esku,
přesně podle návodu,
už se vidím jak za potlesku,
vítězem jsem závodu.

Na startu jsem plný síly,
k tomu vůle kance,
poženu se rychle k cíli,
jak na Tour de France!

Kvapně stírám z čela rosu,
zrak přechází v halušky,
já účastníkem jsem cyklokrosu,
proklínám blatníky i galusky!

Sjíždím kopec plný štěrku,
v rozpoložení krušném,
proč já jen čuměl na ještěrku,
pak po zadku jel, jak po papíru brusném.

Smířil jsem se s novou rolí,
projet cílem živý,
vypadám jak zmlácen holí,
tím budím údiv tklivý.

Paní Smůla dál se mnou jela,
a nevím, co jí k tomu vedlo,
strašná bolest však do mě vjela,
když sundala mi sedlo.

Ač mé slzy dráhu kropí,
tak bez náznaku tesku,
odšourám se někam propít,
tu zpropadenou Esku!

Hned ukončil jsem kariéru,
už se těším na panáka,
i tak ze sportu mám bariéru:
pít můžu jen na stojáka…