Korán

V pátek pěkně po ránu, listuju si v Koránu.
Rozsypaným čajem psáno, všem muslimům dobře známo.
Mi z toho však trochu jebe, „kde je zem a kde je nebe!?“.
Kniha stará tisíc let, s chutí zahodím jí hned.
Nerozumím ani slovu, pozvu ale chytrou sovu.
Sova mi to přeloží, odříznu si předkoží.
Sakra, co já teďka s tím, jak to doma objasním?!
To dělají židáci, holka se mi pozvrací.
S obříznutou klobásou, běžím rychle za Krásou.
„Tome dívej co teď s tím?“, jak jí ho tam zapustím?!
Tomáš navrh řešení, zařídí to prstění.
S klidnou hlavou jdu si domů, dneska večer dojde k tomu.
Nastal čas pro prstoklad, co mi radil kamarád.
Řek jsem jí jen jdeme na to, zavři oči moje zlato.
Prsty dráždí poštěváka, uchopila mého ptáka.
S nevídanou bolestí, střelil jsem jí jednu pěstí.
Něco mi tam napsala, asi že mě nechala.
S obříznutým Rembrantem, fičím městem Trabantem.
Pozvat sovu to byl nápad, měl jsem radši déle chrápat.