... moje Anička tomu říká atmosférické poruchy . A já zase věřím na ty duchy . V tom se nezhodneme , ale to nevadí . Já jí pořád říkám , že existuje něco mezi nebem a zemí , do čeho my nikdy nemůžeme vidět a ani v to uvěřit . Zdraví Jirka
23.05.2011 08:36:00 | kavec
Měl jsem podezření na milence! Zapomenutýho! :o))
Pardon!
To je asi blbý, co? ;o)
16.03.2011 21:51:00 | Zasr. romantik
Tvá básenka od samého začátku byla perfektně napínavá, vážně ano... rámínko mě ale nenapadlo... protože jsem zažila setkání s duchem, začala jsem věřit, že u Tebe bylo to samé... ST!***
07.03.2011 05:58:00 | NikitaNikaT.
málem jsem to neustál..
jak jsem se ti místy bál..
konec dobrý..žádný bubák bídný..
nakonec i spánek, sladký.. klidný.. :)
05.03.2011 07:18:00 | Bean
...
strach má sto očí a všechny do srdce buší
...
asi si pročistím šatník :-)))
25.02.2011 23:22:00 | Lota
Tvůj příběh je tak lidský, ať tak končí vždycky,
s úsměvem na líci a spokojeným spánkem končící.
ST
25.02.2011 10:26:00 | Kars
tam v těch šatech na ramínku
zasídlil se možná mol
ač nemáš o tom v básni zmínku,
na slabiku bych vsadil „sol“
že ranec šatů je na zemi
hlas tympánů rozezněl vzduch
přidám ještě „do“ a „re, mi“
to zaklínadlo rád má Duch
ty šaty ztěžkly v tónech molu,
ač radostí máš řadu fůr,
nech ležet je a pro kontrolu
dál piš jenom v tónech dur
:o)
Jiří
25.02.2011 09:37:00 | j.c.
I ramínko už žádalo si oddychu
a možná chtělo obléci si jinou garderóbu
a nebo naopak v své nahosti jen odhalilo chloubu
a nezvládlo být při tom potichu :)
25.02.2011 08:48:00 | šuměnka