Mrazík

Chodím takhle po lese,
všude samá skládka,
až já dojdu k borovici,
kde se někdo fláká,
vytahuju mrazilku
zamířím a - PAL!

Až pak se zajdu podívat,
kdo tam ztuhle stál,
hned řeším problém veliký,
Marfu jsem k ledu poslal,
zvedám ji i s kožichy
a do saní ji vedu.

Doma pak já dokola
kolem Marfy běhám,
polibek já téhle hrůze
ani za nic nedám.
Náhle oči otevře,
do pozoru se staví.

A Mrazík s hrůzou ve tváři
na ožralou Marfu hledí.
"Hele dědku naval chlast
a kožichy mi vrať,
truhly zlata, čtyři koně,
vůz a ženicha do něj vsaď."

Děda mráz se chopil berle,
třikrát s ní o zemi klep
a Marfuška domů jede
na povozu z prasátek.
Na vesnici veselo je
Macecha všem slíbila:

"Marfuška dnes přijede nám,
ženicha si vybrala."
Plno lidí na dvoře je,
dokonce i starý táta.
Najednou se z ulice
ozve prasečí sonáta.

Hle sousedé tu ji máme,
Marfuška i s ženichy,
budem dělat, že ji neznáme,
snad z očí se nám vyklidí.