Beethoven

U svíčky seďe, přemítaje,
zdál se mi dnes divný sen.
Přišel ke mně tiše taje,
skladat van Beethoven.

Vypadal tak velmi bledě,
asi plno strachu měl,
když pak na mé židli sedě,
svůj příběh mi vyprávěl.

Mluvil rychle, sem tam skočil,
o tři věty v pořadí,
z tématu však neodbočil,
a tak mi to nevadí.

Říkal cosi o svých notách,
o tom že je nevidí,
seděl mi tam ve svých botách
a nadával na lidi.

Drahý pane to je lehké,
povídám mu s lehkostí,
zakupte si brýle křehké,
vyberte je s vkusností.

Pokud mohu doporučit,
radím dále mistrovi,
moh bych vám pro ně skočit,
k známé firmě - Houskovi.

Za chvíli již doma zpátky,
brýle držím v náručí,
avšak mistr zrak má krátký,
a prodavač za ně neručí.

Brousím sklíčka ručně doma,
na nová již zlaťák není,
obroučky si mistr ková,
možná povolání změní.

Nezměnil a dodnes hraje,
slýchávám ho den co den,
avšak dodnes boužel nevím,
byl to člověk nebo sen?