Jarní nonsensy

Vedro tře mi o kůži
jak dusí horký vzduch
proč píšu?
Nic mě nesouží
jen spousta bzučících much.

Bzučalinka kolem letí
a křidélky máchá.
S sebou vleče kupu dětí,
jak to říkal Mácha?

Psal prý něco o Vltavě,
o své krásné vlasti.
Nebo to byl Smetana?
Ach, dějiny strastí.

Umění
-toť zrádná věc,
která promění
život školákův
ve válku, která nic nezmění.

Ach ano, v tu druhou
-vesmírnou.
Nebo světová to byla?
Buď jak buď,
stejně se mi nelíbila
ta forma dějepisná.
(a učitelka přísná)

Ah, vidím šikmou věž,
Eiffelovu,
co v Budapešti stojí.
Zdá se mi to, nebo mi lžeš
a vedeš život dvojí?

Ve dne jsi mou múzou
večer Rozparovačem,
tou hrůzou
co paničkám kvítky nosí,
když hladí žihadlo vosí.

Dnes večer odhoď masku,
budeme se spolu smát,
pít klobásky a k nim
přikusovat šampaňského,
po jednom jeho kousku
už nebudeš se bát.

V tu nekonečnou noc,
než potopí se Enterprise,
neb narazí na ledovců moc,
budeme čekat, až Bzučalinka kolem poletí
-to bude konec našeho století.