Smíření s "Markétou"

Tlačím, tlačím, nevím dál
paměti je málo
kam to všechno nastřádám
když jsou už dvě ráno?

Chánův disk se ještě točí
mně tu hučí lednička
on si kávou hrdlo smočí
mně zbývá jen chvilička.

Tikot hodin velí tichu
kéž bys prstem stavil čas.
Sekunda je dlouhá chvíle
však ubíhá zas a zas.

Klíč by řekl "Nemel slámu
uč se jak já - nadoraz."
Však jak "Markétu" takhle zvládnu
když nezačal jsem v pravý čas?

Sedím nad ní s hlavou v dlaních
od dvou do dvou. Pro Pána!
Než s ní bych radši trávil s paní
ten svit co sálá od rána.

Snad se Bukes neburcuje
jeho milou neviním.
Naší milou spolužačku
hořkou češtinou nemíním.

Kdyby jen ten jazyk český
ten by tak nesužoval
však co ten autor Komedie Božský?
Na ty bych si stěžoval.

Kdyby sto či statisíce
těch děl názvů stačilo.
Však těch nul je snad o tři více
než by se nám líbilo.

(Samozřejmě teď přeháním
v zájmu verše dobrého
ale i tak se nervem skláním
těch názvů je jak nas*aného.)

Všichni jsou už napřed, v dáli.
Jak sinus od kosinu.
Možná Monča se už s chlastem válí
však já to fakt nestihnu.

Janu lákám na úplatky
ta samozřejmě nebere.
Měl jsem se fakt učit lépe
má blbost volá do nebe.

O 3 dny později:
Už veliké napětí to
včera trochu opadlo.
Zázrakem mi není líto
že to dobře dopadlo.