Smrtka

SMRTKA
Uchopím kosu, obléknu si plášť černý,
do kapsy revolver – toť můj přítel věrný.

Mám sebou seznam plný známých lidí,
nejsem přeci sadista, abych vraždila chudáky cizí.

A vydávám se na cestu,
škoda, že nemám auto chvílemi si zastesknu.

Bylo by to rychlejší,
stihla bych obejít více osob, nyní nezbývá než vybrat ty milejší.

Už zvoním u debila číslo jedna,
smůla, že s ním není i ta jeho běhna.

Rychle jsem s ním skončila,
nebyla potřeba ani pistolky mé posila.

Přesunu se k dalším dveřím,
že je ta kráva doma – v to pevně věřím.

Super dnes se zadařilo,
taktéž rychlostí blesku vše se podařilo.

Musím ještě za třetím,
není doma – já snad z kůže vyletím.

Nic však není ztraceno – potkávám ho na ulici,
oddělám ho na místě, alespoň se v klidu vyspí jeho spolubydlící.

S pocitem skvěle odvedené práce mohu domů se vrátit,
dobré skutky, které jsem vykonala nemůže již nikdo zvrátit.

Dám si sprchu, uvařím kafíčko,
kopnu do sebe štamprli – na jejich zdravíčko.