Levačka

Železné přátele
já prý vyhledávám,
ty kteří to vydrží,
že nimi pohrdávám.

Někteří ale korodují,
do šrotu je dávám,
to si teda koledují,
věčně levou nohou vstávám.

Proč se do nich navážím,
často se mne ptají.
"Jste fakt cáklí, co já vím?"
Ruku mi nepodají...

Občas jim lezu na nervy,
potom trochu kousaj,
zatlačim je do boudy,
vylézt si netroufaj.

Ale když se rozlobí,
že až roste jejich stín,
rychle dodám - "Přátelé"
"To byl jenom šprým!"