Vznik státní hymny

Píše se již do kroniky
osmnát set dvacet čtyři.
Pozdní večer , když se zšeří,
dva přátelé popít míří.

Škroup:
Tyle, kámo, kamaráde
český národ asi vadne.

Tyl:
Taky jsem si toho všimnul,
chtělo by to napsat hymnu.
Dáme si pár piv a práce půjde líp.

Škroup: Když já nevím, Tyle.
Manželka mě zbije.

Tyl: Nefňukej už, Franto, dáme si tam tamto.

Přes koleno lámou holi,
na ubrus si cosi smolí.
Odloží brk na sekundu,
už maj v sobě osmou rundu.
Ještě k tomu, volové,
zvrhli inkoust na stole

host.: Fráňo, ty si blbeček,
natrhnu ti límeček.

Tyl: Tak, pánové, žádné praní.
To by bylo nadělení.

Škroup: Jsem ŠAMAN!

Tyl: Pojď domů, ty šamane,
už si pěkně nachcanej.

A ako už potisící,
řvou si v noci na ulici.
Projeli to plnou čarou.

Tyl: Neřvi, nebo vzbudíš starou...

Každý pátek od té doby,
zpíjí se tam do němoty.

Říkaj tomu Fidlovačka.
(Žádný řev a žádná rvačka)