Spolužáci - zombiáci?

Naši milí spolužáci,
to jsou ale velcí ptáci!
Myslí si že mohou létat
a všechny problémy přelétat.
Radostně si skočí z okna,
vlaje za nimi dlouá lokna.
Dole se pak rozplácnou,
už si nikdy neplácnou.
Hasiči je seškrabou
a hrobaři zahrabou.

To ale nic neznamená!
Na hřbitově čeká změna!
Zvedají se zombie,
běda kdo to přežije!
Chodí okolo a ničí,
každý hrůzou křičí!
Brzo je však roztrhán,
zombíci maj velký flám.
Potom zařvou ,,Juhuhu!"
a zalezou do hrobu.

Střelte do nich,
uškrťte je,
je to marné jak kurděje.
V noci vstávaj,
radost dávaj,
ale jenom sobě,
bolest dávaj tobě.
Ucítíš mrtvolný pach,
je to tady achich ,ach!
Už jsi mrtvý jako oni,
veselí jak pokemoni.
Je z tebe pak zombie,
už tě nic nezabije.

Najednou máš velký hlad,
nenasytí tě ani had.
Jenom lidé, to je bašta,
nejlepší je lidská pašta!
Pořád papáš, žereš lidi,
ale co tvé důlky vidí?
Přichází hustý Van Helsing,
udělá z brokády ping,
hlava letí do dáli,
a už je to v prdeli.
Jsi nasraný, mácháš rukou,
je to amerné jako tužkou.
Ruka letí v dáli,
stejně jako noha.
No to je konec.
Noha, stejně jako ruka v řiti,
už je to všecko v řiti.
Van Helsing se usmívá,
vesele si zazpívá.

Ale náhle, co se děje?
Van Helsing má kurděje.
V bolesti se hroutí,
zombíci se kroutí.
Už je jedním z nich.
Dělá vidlemi pich, pich.
Tak zombíci vládnou,
celý svět ovládnou...