Kachna

Jednoho dne z večera
jdu po cestě domů.
Vtom jsem zahlíd kačera
ležel ve stínu stromů.

Rychle jsem k němu přiskočil,
bude co na pánvičku!
Když tu ke mě otočil
svojí malou hlavičku.

Hej člověče,nech mě být
snad by jsi mě nechtěl jíst?
No tak přestań,nech mě žít!
Vždyt´já umím psát a číst!

Tuze jsem se podivil
kde se to v něm bere.
Zpátky pod strom ho položil,
a řekl:To mě žere!

Víš,povídá mi ten pták
bud´rád,žes mě pustil.
Mě zničit nejde jenom tak,
když mě někdo vypustil.

Nejsem totiž milý hochu,
řečí jako bičem práská.
Obyčejná ani trochu.
Já jsem kachna novinářská!