POLEDNICE

POLEDNICE
U krajnice dítě stálo,z plna hrdla křičelo.
"Bodejž jsi jen trocha málo,toho sněha, sklidilo!

Poledne v tom okamžení,táta přijde z hospody:
všude sněhu,teplo není pro tebe, ty zlobo, ty!

Mlč, hle hadr a Košťátko -makej - tu máš lopatu!" -
Než lopata, koště a hadr...bouch, bác! letí do kouta.

A zas do hrozného křiku -"I bodejž tě sadám sám -!
Že na tebe, nezvedníku,policisty zavolám!

Pojď si proň, ty policie,pojď, vem si ho, zlostníka!"
A hle, tu kdos u krajnice, dvéře zlehka otvírá.

Malá, hnědá, tváři rudé v uniformě osoba;
o berličce, hnáty křivé,hlas - chrchlání se podoba!

„Dej sem dítě!“ - „Kriste Pane, odpusť hříchy hříšnici!“
Div že sníh jí nezavane, ejhle toť - politici!

Ke krajnici se plíží tiše politici jako stín:
matka zimou sotva dýše, dítě chopíc na svůj klín.

A vinouc je, zpět pohlíží - běda, běda dítěti!
Politici blíž se plíží, blíž - a již jsou v závěji.

Již vztahuji po něm ruku - matka tisknouc ramena:
„Pro Kristovu drahou muku!“ klouže ledem spocená.

Tu slyš: jedna - druhá - třetí - Z nebe zase vločka letí
poledne zvon udeří; klika cvakla, dvéře letí -táta trmácí se ze dveří.

Ve sněhu tu matka leží, k ňadrám dítě přimknuté;
matku rumem vzkřísil ještě stěží,avšak dítě - zmrznuté.

o5ja
"Doufám že K.J.E by přijal mou omluvu :-)"