Lovecká

Jednoho dne ve středu
do lesa šel starý děda.
Usadil se v posedu
že si počká na medvěda.

U žebříku k posedu
by medvěda navnadil
nachystal hrnec medu
a stopy své zahladil.

Dlouho,dlouho tiše sedí
a kukátkem vyhlíží.
Do dálky i blízka hledí
zda se medvěd neblíží.

Vtom se poblíž cosi mihne
blíží se to tiše v mlází.
Lovec rychle pušku zdvihne
na svůj jistý zásah sází.

Tu se houští rozhrne
medvěd se ven vynoří.
A hned se k medu hrne
tlapu do něj zaboří.

Myslivec se tiše směje
dalekohled na pušce
ukazuje,co se děje
medvěd už je na mušce!

Jen spoušt´stiskne,co se děje?
Rána vyšla jako z děla
Ale medvěd jen píseń pěje:
Cha chá,střela nedoletěla!

Že by špatná flinta
nejde mu to do hlavy,
nebo nějaká finta
od medvěda ohavy?

Rychle znovu nabíjí.
Prásk!A další střela
medvěda opět míjí
zabzučí jak včela.

Copak je to za kouzla
že po kůži medvědí
každičká střela sklouzla
a ten si dál lebedí?

Konečně lovce napadlo
podívat se zblízka
přes své malé kukadlo
proč si medvěd píská.

Když se řádně podívá
zamračí se jak v trestu.
Vždyt´ten medvěd protiva
má neprůstřelnou vestu!