Závislák tabákový

Dým a puch tabákový,
místností se líně plouží.
Vzduch nenávratně kazí,
okolí svoje smradem souží.

Cigaretku nažhavenou
ruka do úst Ti podá.
Mozku a plícím
nikotin potřebný dodá.

Vedle Tebe spousta popelu,
dráždivý kašel hovor ruší.
Problémy si přiznat nechceš,
tělo ale rakovinu tuší.

Přestat jednou chrchlat
je Tvojí dávnou touhou.
Další cigáro však zapálíš
za chvilinku pouhou.

Divný chlapík s Tebou sedí,
přes rameno kosu nese.
Postava na kost vychrtlá,
ruka se mu třese.

Smrťák zkroušeně Tě prosí
o hřebík do truhly dřevěné.
Za cígo informaci nabízí,
že Tvé dny jsou sečtené.

Já jsem Tvůj osud povídá,
teď jsi jenom můj.
Vyděšen představou slibuješ:
"Cigaretu? Už nééé, fuj!...."

Dlaň v pěst a prst vztyčený,
popelník náhle vzduchem letí.
Ta gesta troufalá trochu jsou,
do koše se trefíš až napotřetí.

Krabička se zbytkem cigaret
stejnou cestu nastoupí.
Naposledy ještě zjišťuješ,
zda ji někdo nekoupí.

Zájemců kolem spousta,
jeden Ti bude vděčný.
Závislák tabákový
je vlastně věčný...