Krtek

Ryju pěkně zahrádku

a v tom vidím hromádku,

z ní se dívá na mě krtek

a přemýšlí, jak by utek,

honem rychle pryč,

než popadnu rýč.

 

Nic se neboj,  krtku milý,

na to já nemám dost síly,

jen dál dělej hromádky

do té mojí zahrádky.

 

Jen tě prosím velmi snažně,

ber víc mužské řeči vlažně,

protože víš,

můj muž dělá narážky

na ty tvoje překážky,

říká hrozby, chystá pasti

a zatíná přitom pěsti.

 

Jsou to boje,

jsou to nervy,

zatím je to ale stejný,

žádné prohry ani vítěze,

jen k nám na zahrádku nic už neleze.

A tak já a naše děti,

koukáme co vzduchem letí,

jednou koště, potom kámen,

pomoc, se zahrádkou bude ámen.