Balada o kocourovi a myšce

Malá myška je vyčůraná,
krade sýr ze spíže už časně z rána.
Kocour ještě podřimuje,
myška běží do své sluje.

Sýrová vůně zavála kolem kocoura:
„No fuj, to je přece kus sýra!“
V kocourovi najednou hrkne,
postaví se,
pak na kolena klekne,
pomodlí se.
„Není to snad ta myš,
co tu pořád má někde skrýš.“
„Ale je,“ odpoví mu tichý hlas.
„Myšička už je tu zas!“
Kocourovi to nedá
a myší pelíšek znovu hledá.

Tohle se opakuje den co den
a kocour slábne.
Vždyť je to už rok a týden,
co myš ho trápí,
a kocour se hledáním chytré myši
dočista zblázní.

Padl do mdlob,
myš přiběhla k němu,
ale pomoci mu nebylo.
Zesláblý a hladový byl,
dlouho tady z myší žil,
ale víc už nemohl.

A tak končím baladu mou,
smutnou a uplakanou,
o kocourovi,
který se z jedné myši zbláznil,
a o myši,
na kterou kocour pasti stavil.