o jednom nic

Zase prožívám svůj druhý život , který je ve mně ukrytý,
v něm jsem já opět s tebou, jsme tam jen my dva, já a taky ty
a spolu vedem ten divný rozhovor, který skončil před chvílí,
v něm ptám se znovu chceš li býti se mnou,
jsem k tobě láskou opilý
a tak dávám ti na výběr z mnoha možností , kam bych tě chtěl pozvat,
na kávu či do kina, však ty bojíš se souhlasně se ozvat a tak říkáš stále ne,
„nenechám se pozvat, tak odpusťte pane“,
ale já nevzdávám ten boj a když možnosti my dochází
a ty nepříjímáš nabídku ani na večeři s čerstvou oblohou, ani na brouzdání v trávě s rosou na nohou,
pak nezbývá mi pranic, než zeptat se na co smím vás vlastně pozvat?
a ty s úsměvem na tvářích říkáš “na Nic“,
„Oh nejste zrovna skromná“, musím se hned ozvat,
víte jak to nic se špatně schání,
je to dřina ohromná už párkrát měl jsem ho však vždy vyklouzlo mi z dlaní
a tak jsem chodil po světě a ptal jsem se lidí jestli někdo neskrývá ho potají,
pár lidí měly ho, však tvrdily mi že nic nemají
a ti co přiznaly se, tak řekli my, že nic mi nedají.
Dlouhá léta šetřil jsem na něj a chtěl ho od někoho koupit,
však někdo se rozhodl v mojí bance loupit a tak jsem přišel o všechny moje peníze
a když přišla bankovní revize tak konstatovala že z úspor zbyla my tam nula ,čili nic,
já zaradoval se jako jediný, teď jsem pánem z nemanic a smím vám své nic nabídnout,
nosím ho vždy sebou, to kdyby mě chtěl někdo odmítnout, tak jako odmítla jste mě před chvílí vy,
pak ukážu mu své nic a on se podiví,
tak co na něj říkáte, že je krásné,
z jeho lesku se i slunce stydí a pomaličku hasne,
je to velké nic ,však je taky za všechny moje peníze,
že měl jsem ho, už párkrát dostal jsem se kvůli němu do krize.

Proč mnoho lidí chce abych na nic ho pozval stejně jako ty to netuším,
však snažím se jim vyjít vstříc, vyjít jim v ústrety a snad tím mým nic aspoň trošičku je potěším.
Můžem to nic mít spolu , ale obavám se že na hodnotě bude ubývat
a pak půjde s cenou dolů a i když budem ho před lidmi ukrývat jako ti druzí
a říkat že nemáme nic , pak stane se že budeme mít z nic něco,
budeme mít tajemství a ještě kde co jiného, například strach že ztratíme ho,
proto je nic tak těžko k mání a proto taky se nic tak těžko schání,

Tak berte ho dokud vám ho dávám,
protože stane se to čeho se v duchu obávám,
že nebude vám to mé nic stačit
a tak nezbude my než svou káru jinam tlačit
a z mého druhého života pomaličku vyjít pryč,
tak na chvíli teď uzamknu ho a do své mysli schovám klíč,
kterým kdykoliv ho můžu zase odemknout a otevřít tu skrýš,
ve které na mě čekáš či po boku mém tajně spíš.