Ó má lásko namyšlená

Vidím krásku roztomilou,
ale ona mnou pohrdá.
Co od ní můžu čekat,
spadnu, jak listí omšelé.

Já šampaňským notně posílen,
plížím se, zkoumám.
Však tento lektvar růžový,
své psí kusy vyvádí.
Hlavu v oblacích, motám se, motám,
různé bizarní křivule dělám,
namísto abych rovně k ní šel.

V tom nenápadnost moje se skrývá.

Lehký závan větru hraje vlnící symfonii ve vlasech jejích.
Krásně zní tato předehra,

...a už mám její ňadra v ruce.
Tak to vidíš, ty nádhero!