Červená karkulka

V nemalém stavení na konci vesnice
bydlela sedmkrát trestaná světice.
Od mládí fandila procházkám v šeru
a na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounkou dívenku s nosem jak okurka
červený čepeček no prostě - Karkulka.

Jednou k ní přišla, dala ji facku a pravila:
Rychle si oblékni červenou sukénku
babička za lesem dostala žloutenku.
Dones jí gulášek aspoň půl hrnka
ať zase vyskočí jako ta srnka.
Nač by mi byla červená suknice
ta jenom přiláká švarného myslivce,
jestli mě znásilní tak jako včera
nebudu už tvoje nevinná dcera.
Nedávaj bláznivým myšlenkám průchod
než bába za léky utratí důchod.

Inu co jí zbývalo popadla košíček s jídlem
a pádila k lesu jak píchnutá šídlem.

Navzdory červené vábivé sukénce
nestřetla v lese švarného myslivce
zato však svalnaté nohy a kvalitní pohorky
jí donesly až do známé bábiny chaloupky.
Zaklepala a vešla.

Co je to za fóry hned takhle po ránu
vlk se tu placatí v bábině županu.
No jen pojď dál děvenko a nestůj u dveří
s bábou sem posnídal ty zůstaň k večeři.
Máš pěkné tvářičky jak žádná druhá
zato tvá bába byla dost tuhá.
No to sis vybral kvalitní potravu
nejsi ty blbečku tak trochu na hlavu?
pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou
sežral si babičku s infekční žloutenkou!