Beze stresu

Šestá právě odbila,
venku tma jak v noře.
Já se ploužím do školy
a cítím se choře.

Biola je za dveřmi,
už na ně skoro klepe.
Asi z toho zmagořím,
srdce mi v krku tepe.
(nebo se jen třepe?)

A už to vidím,
jedna až pět.
Prý napište všude
aspoň pár vět.

Jenže má hlava,
dutá je zcela.
Něco tam bylo,
ale jen včera.

Co jsem to za tupce,
že neznám svaly.
Snad pomůže korupce
a pak řeknu mami:
"Tak zase jedna,
můžu na medinu."
A ona jen odvětí:
"Bež šrotit anglinu!"