Nevěra není jen pověra

Vsadil bych si na Věru,
že zatlouká nevěru.
Už dlouho se chová divně,
tak zalévám žal svůj pivně.
Jednou, když jsem přišel domů,
přesto jsem se divil tomu.
Před zápražím stály boty,
navíc mého šéfa Oty.
Chtěl jsem vtrhnout rychle dveřmi,
instinkt říkal: ,, Franto, neřvi!"
Jak jsem řekl, tak se stalo,
že to ale práci dalo!
A co vidím:
Věrka s Otou v objetí,
zakládají na děti.
,,Co to šéfe děláte,
vy snad svoji nemáte?"
,, Ale, mám, což o to, Francku milý,
ale páč jsem stále plný síly,
zvládnu víc než jednu denně,
ať už v lóži nebo v seně.
Obličej mi silně zrudl,
sílu mám však jen jak pudl.
Páč mi nandal parůžky,
přaštil jsem ho do držky.

Dalšího dne v práci,
šéf pode mnou židli kácí.
Prý ať rychle vypadnu,
nebo skončím v šachtě, někde na Kladnu.

A tak snad končí mé dny smutné,
doufám, že se můj pech, taky někdy utne!