Končetina

Nikdy nevystřelím z luku,
tramvaj ujela mi ruku.
Oči se mi značně klíží,
můj konec se asi blíží.
Mdloby na mne přicházejí,
halucinace se zjeví.
Něco v dáli pořád houká,
potom na mě doktor kouká.
Pohled na něj se mi ztrácí,
moje tělo vykrvácí.

Náhle otevřel jsem oči,
ležím ve své vlastní moči.
Světel jako na bále,
nacházím se na sále.
Kéž by byla bez trička
doktorova sestřička.
Marně suší moji kaluž,
je to pro mne pěkná haluz.

Začla sušit moje tělo,
kopulovat by se chtělo.
Když mi šáhla na orgán,
začal se mi stavět stan.
Sotva jsem se omluvil,
zadní svěrač povolil.
Vlna horka polila mě.
A sestřička? Poblila mě.
I pan doktor začal zvracet,
já však nechci vykrvácet!

Když si doktor utřel bradu,
dal mi jednu cennou radu.
Jestli nechci infekci,
nechám si dát injekci.
Sestřička se vrátila,
jehlu do mne vrazila.
Trefila se asi přesně,
provedla to bezbolestně.
Ruka už mě nebolí,
zase ztrácím vědomí.
Ještě, že už necítím,
jak na mne jdou se šitím.

Při myšlence na kozy
probral jsem se z narkózy.
Následují pravá muka,
že mi chybí pravá ruka.
Cítím neskutečnou vinu,
že jsem ztratil končetinu.
Čím já se teď podrbu?
Čím dám komu přes hubu?
Co si počnu na velký?
Čím budu krást kabelky?
Napadá mě další rým,
sestřičku už nesbalím.