Opilá

Snažím se chtít se na sebe dívat,
z pohledu do zrcadla radost mívat,
mnohem míň jím a více piju,
trocha alkoholu a už jedu.

Každý pohled do prázdné sklenice
probouzí ve mě pocity opilce.
Opilé dno nutí mě tancovat,
nechat světla na zdi a malovat.

Ostrý smích kuželek koulí netknutých,
tupý zvuk z uší zbytečně napnutých.
Myšlenky zaostávají za řečí plynnou,
viditelná snaha židle v cestě minout.

Pak nechci dělat kompromisy a ptát se,
pouze mít divné poznámky a smát se.
Veškeré soustředění je lepší mnohem,
nedá se zabývat i věcmi kolem.

Chlápek, co po ženské fakt děsně jede,
místo aby jednal, jenom pusou mele.
Dítě, co hraje si pod stolem s autíčkem,
dnes odejde s malinko připitým tatíčkem.

Ďábel je všude a teď dvakrát,
stačí zatočit s sebou párkrát.
Uvidíš ho na v televizi i na baru,
v pisoáru držet a hrát na kytaru.

Zvuky se míchají do jedné mlhy duhové,
vůbec netušíš, kam se ti ztrácejí druhové.
Ani je nehledáš, vůbec je nechceš,
do náhodného taxíku přeci se vecpeš.

Odvézt se z cizími do jiného baru,
kolik stojí pití už nemám ani páru.
Chci pít, ať tohle co nejdéle trvá,
na každou hodinu aspoň dvě piva.

A tak bary se střídají a peníze mizí,
lidi to vzdávají a zůstávají cizí.
To není problém, všichni jsou známí,
chlast, je to jedno, dámy nebo páni.

Když peníze dojdou, tak to je konec,
do hlavy začne mlátit vnitřní zvonec.
Oči padají dozadu a já spím,
kdo ví, kde se zas probudím.

Jedno je však jisté, pomoc to není,
je to jen náhražka mrtvého tlení.
zapomenout to nepomáhá, ráno je vše zpět,
za to zapomenout na noc, to je pane hned.

A tak je třeba celý cyklus opakovat,
peníze z kapsy hospodám darovat,
na chvilku to pomůže a já zapomenu,
občas si vzpomenu a pak se napomenu.