do boleslavova

myšlenka pod slovy
bez zvláštní osnovy
jen otisk podkovy
a v dálce hřmí

něco se počítá
hodně se nalítá
kdo hledá dál než smí
ten v davu ční

něco se dotýká
něco nás naplní
plány se nezdají
těm co slib neplní

a v dálce hřmí a světla září
však mizí strach všech dětskch tváří
potkal jsem jednou veselou slečínku
za bouřky máčela svůj smutek ve vínku

něco se neřeší
hrozny nás neléčí
psí oči obměknou
dávám vše bez řečí

neptám se ze strachu,raději do prachu
stopu svou měsíční
svou šestinovou vahou
zatlačím
a slza jemnou vláhou mi k životu postačí
a neřeším
mít nemůžu
tak nepláču
nic nezmůžu

jen vzpomínka mě živí
drží v kuse
a vesmírný tlak snáším
s nadějí
že možná jednou v mé i ve tvé puse
semínko lásky zaseji

nikdo ho nesklidí
nechá růst
ať vzklíčí něžná slova ze tvých úst..