Zrada

Včera, jako vždycky jindy,
šla jsem parkem domů.
Náhle na mě kdosi vletěl
ze zátiší stromů.

Copak je to za magora,
co ten na mě chystá?
Že mi vrazí pod krk kudlu,
byla jsem si jistá.

Sáhl na mě, neotálel
a pak už se po mně válel.
Nejspíš čekal možnou slast.
Táhl z něho jenom chlast.

Myslel si, že budu křičet
a to ho bude vzrušovat?
Že snad budu tiše brečet
a žalostně ho přemlouvat?

Smůla chlapče z toho parku,
narazil sis nymfomanku.
Ne, že budeš vyvádět,
teď chci jenom dovádět.