Anotace: Dobře myšlená báseň věnována naší učitelce matematiky, která nás všechny drží na nohou svou energií a lidským přístupem k výuce. Děkuji :)
Ach ta naše matika,
v ní je u nás rotika.
Musí zelená být tabule,
jinak služba lítá jak vrtule.
Vzorec, sinus, kosinus,
Tomáš řve:"No to je hnus."
hrušky, jabka, švestky,
spočítám je všecky.
X se nula rovná,
všechny nás to srovná,
jednotková kružnice,
vytahujem ručnice.
Nemůže se škrtat lehce,
musí to být těžké přece,
jinak je to o ničem,
chci už býti rodičem.
Chci říct svému dítěti:
"Já už nepotřebuji to věděti."
Syn se bude křeniti,
stejně jako teďka my.
Sinusem jsme prokletí,
kosínusem ztrápení.
"Ale není to přec vůbec těžké..."
ano, pro učitelé vycvičené je to lehké.
My se v hrobě obracíme,
zdraví si tím rozvracíme,
v rakvi všichni skončíme,
tam konečně spočinem.