Carmen pro phallus

Každý večer se mnou usínáš,
budíš mě ze spaní.
Po ránu v pozoru,
slizce se usmíváš,
jsme spolu svázaní.

Občas rád bych tě oddělil,
jenže to bolí.
Ale, možná,
bylo by úlevou,
řadit se mezi voly.

Můžeš být i užitečný,
jenže
nemohu si pomoci.
Je to přece špatný sen,
když se svět pak scvkne jen,
na moci a nemoci.

Prý i dinosauři mívali dva mozky,
jeden v hlavě, druhý v ocasu.
Bůh místo mě vrhnul kostky,
nevím, zda to unesu...
Že to není věcí vůle,
techniky ani bontonu,
že tě řídím sotva z půle,
navzdory-
testosteronu.

Máme každý svoji hlavu,
v tomhletom sváru odvěkém.
Je to těžké, dostát mravu,
být s tebou člověkem.