O mamince a miminku

Jednou takhle maminka rozkošného miminka
zastlala si zrána lůžko, urovnala peřinku.
Po celý den k spánku není pro maminku chvilinka,
pere, žehlí, peče, vaří tomu svému miminku.

Když pak usne miminko, ještě pokliď, maminko.
Na lůžko pak padni tiše, unavená malinko,
hlavně světlo nerozsvěcej, ať nevzbudíš miminko!
Do čeho sis právě lehla? Cítíš? Je to hovínko.

Po chemickém vyčištění kůže, šatstva, povlečení,
ulehni už, božínku, pod tu svoji peřinku!
Vždyť hodiny odbíjejí první ranní hodinku.
Sladce dřímá, tep jí klesá...
... když se ozve miminko: Jdeme papat, maminko!