Roura

Promnu si ruce, zatlačím břicho
a tiché hučení rozetne ticho.
Délce té trubice slastně se usměji,
ať všichni lidi klidně si čumějí.

Pátrám s ní po bytě, kryju si záda
abych si nezranil dlouhého hada.
"Heleďme, díra," potichu vrčím,
na nic už nečekám, hned ho tam strčím.

Hučí to silně a ještě temněji,
nejde tam strčit, zatlačím silněji.
Konečně prorazil tvrdou to obranu,
hluboký průnik pevnosti titanu.

Jezdím s ním tam a sem a zase zpátky,
když mě tak nebaví, tyhlety hrátky.
Tohle by nešlo mít za povolání,
taky tak nesnášíte luxování? ;o)