Vrána

Vrána

Jednoho dne, z jitra zrána,
u mé nohy stojí vrána.
Houknu na ni: "Ať jsi pryč".
Ona zmizí, a nic víc.

Druhého dne, opět zrána,
u mé nohy zas ta vrána.
Rukou kynu, říkám kšic.
Ona zmizí, a nic víc.

Třetího dne, brzy zrána,
už zase ta divná vrána.
kopnu do ní, leť si pryč.
Ona zmizí, a nic víc.

Čtvrtého dne, taktéž zrána,
u nohy mé zas ta vrána.
Šlápnu na ni, trochu víc.
nehýbe se, tak jdu pryč.

Pátého dne, někdy zrána,
u mé nohy nová vrána.