O Sněhurce

O SNĚHURCE

Byla jednou jedna dívka s pletí jako snížek padlý,
na obličej totiž patlala si značné množství bílé barvy.

Její matka nevlastní na těžkých drogách jela,
s tím co přišlo pod ruku povídat si chtěla.

Toužila zůstat stále krásná a svěží,
bez dobrých nápadů šlo by to však stěží.

Vymýtit konkurenci mladších žen – jenž byla obrovská,
pomohly ji halucinace – zrcadla vize prorocká.

Ubohá Sněhurka i na ni brousila si nůž,
najala vraha – chybou však, že byl to muž.

V naturáliích od dívky uplatit se nechal,
vražda fingovaná – kdo prozrazení by čekal?

Ukrýt se Sněhurka na čas musela,
proto nové bydlení najít zkoušela.

Ideál bigamistky každé – dům se sedmi muži,
přijali ji s radostí – měli chuť na mladou kůži.

Nic netrvá věčně – ani období roční,
v chaloupce skončí brzy orgie noční.

Macecha dozvěděla se jak vše ve skutečnosti bylo,
realizaci převzala do rukou svých – co jiného ji zbylo.

Jed na krysy injekční stříkačkou do jablka vpravila,
výběrem vhodného přestrojení celý den marnila.

Ráno Sněhurčini milenci do práce se vypravili,
včasný návrat ženě své s úsměvem přislíbili.

Za rohem již čekala pomatená feťačka,
v ruce třímá jablko - nikde žádná překážka.

Donášková služba ovoce – zdarma vzorky,
smutné, jak jsou naivní některé hloupé holky.

Dívka jablíčko do úst vložila,
ochutnala a na zem se složila.

Sedm mužů nad mrtvou se sklání,
není pomoci – pohřbu však se brání.

Lenost hrozná věc – jámu kopat se jim nechce,
uložili ji do lesa – v onu chladnou noc bez deště.

Velmi truchlili neboť bigamistek mnoho není,
asi kvůli tomu sexuální orientaci hoši změní.

Sněhurka odpočívá spánkem věčnosti,
kolem projíždí princ – při pohledu na ni pocítí vlnu vděčnosti.

Krize je potvora – nemusí do nevěstince volat,
než ho někdo zahlédne rozhodne se konat.

Skloní se nad mrtvou – vášnivý polibek vtiskne,
nezná pojem zombie – po chvíli hrůzou vřískne.

Dívka otevřela oči – prince roztrhala na kusy,
nechť z tohoto příběhu každý nekrofil se poučí.