Sněhulákova smrt

V závějích sněhu andělé leží
na bílém plátně stopy patřící laním
přes pole úmorem sněhulák běží
obleva zubatá už v patách je za ním

V modrých růžích bodré víly
trnité koruny pokryté ledem
tři koule sněhové ztrácejí síly
ve svitu jarním, ve svitu bledém

Svršky si svléká jak hadi kůži

Uhlíky trousí jak Žanek s Máří
obvody koulí se povážně úží
v tom čase tání, v čase předjaří