Manitou

Fuj, to jsem se lek!
Je to jenom svlek.
Od slov došlo na činy,
vymetám pavučiny.
Osm nohou má,
to je víc než já.

Schovává se ve tmě,
v noci přelézá mě.
Velmi se ho štítím,
přesto ho však chytím.

Přestěhuju nábytek,
nakouknu i do kytek.
Doufám, že ho naleznu,
jinak dneska neusnu.
Zatím ovšem svítě
nalézám jen sítě.

Sáhl jsem do kokonu,
nejsem vzdálen od skonu.
Na portrétu umělce
nalézám však dospělce.

Jaj, ty bídná havěti!
Z okna musíš letěti.
Lopatkou tě naberu,
kokon potom seberu.
Jen abys mi neutek,
když jsem se tě tolik lek.

To slyšel má slova?
Rychle bere roha!
Napřáh jsem se lopatkou,
pomáhej mu Manitou.
Skočil mi však na hlavu,
mám srdeční zástavu!