Žertovná-poučná tramvajová

Napsala jsem básničku.
Byla krátká, hloupá a pitomá.
Potkala jsem Aničku
a byla taky taková.
Ta báseň byla o tom,
jak dnes lidé žijou a napadlo mě,
žě někteří se málo myjou.

Ta Anička, sehla se a vázala si tkaničku,
ovšem ustrnula, zaváhala chviličku.
Ucítila svůj smrad,
teda doufala jsem, že snad.
Tyto lidé zvláštní jsou,
deodorant, ten oni nesnesou.
Snad v tom našli zálibu,
stejně jak v pití hnusnýho malibu.
To vlastně je kravina,
páč jinak netvrdla by jim ledvina.
Levnější je krabicák,
co nabídne soused- homelesák.
A co z mé básně (krátké,blbé) plyne?
Sakra lidi, voda je k mytí,
tak myjte se taky, mimo jiné.